Co když ale někdo apeluje na soudce, aby své povinnosti dodržoval? Soudce nesmí (§ 80 zákona o soudech a soudcích) ohrozit důvěru v nestranné a spravedlivé rozhodování. Vzpomeňme jen na soudkyni Královou, která udělala několik profesních pochybení v kauze Nečasová. Kárnou žalobu na ni podal šéf Městského soudu (MS), kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) ji ale taláru nezbavil. Pochybil NSS nebo MS?

NSS ročně zruší a vrátí k novému projednání zhruba 600 rozhodnutí správních senátů Krajských soudů. Je to asi 20% všech případů. Je NSS příliš přísný v posuzování činnosti správních soudů nebo tyto soudy tolik selhávají? Resp. pokud soudci na nižších instancích selhávají ve 20% případů, proč je jen 1% kárných žalob na soudce? A proč je kárný senát NSS tak mírný, že ročně zbaví taláru jen jednoho nebo dva soudce?

Pro porovnání: Panu soudci Eliášovi, který je dnes šéfem civilního kolegia Nejvyššího soudu, bylo ze 13 let jeho praxe (nikoliv za 1 rok) zrušeno jen 0,58% rozhodnutí. Netvrdím, že každý soudce, kterému je ročně zrušeno 10 nebo více rozhodnutí ze 100, má být zbaven taláru. Na straně druhé: Pokud jsou pochybení opakovaná nebo závažná, kárná žaloba by na soudce měla být podána. A to i ministrem spravedlnosti nebo prezidentem.

Jestliže má prezident republiky právo podat kárnou žalobu na kteréhokoliv soudce, musí mít možnost dostat od předsedy příslušného soudu např. informaci, proč nastaly u určitého případu průtahy. To není nezákonné zasahování do nezávislosti soudnictví, ale legitimní zásah do nečinnosti konkrétního soudce. Na straně druhé: pokud by zazněl nezákonný požadavek výměnou za vyšší post, mohlo by se jednat o nepřímé úplatkářství.

Soudce je podle § 80 zákona o soudech a soudcích mj. povinen odmítnout jakýkoliv nátlak (dokonce i žádost) ohrožující nezávislé rozhodování. Jestliže by se soudce setkal s nepřímým nabídnutím úplatku, je povinen podat trestní oznámení. Pana soudce Baxy si vážím, ale překvapuje mě, že o údajném nátlaku nepořídil záznam do spisu. Pokud jej pan Mynář nabádal k porušení povinnosti, měl pan Baxa podat trestní oznámení.

Když mi v roce 2010 nabízel tehdejší ministr životního prostředí funkci náměstka ministra (sliboval, že mě v případě zničení nahrávek s jeho poradcem „nechá udělat projekt za miliardu“, což díky míře předražení zakázek v té době znamenalo nepřímou nabídku úplatku asi 150 miliónů korun), podal jsem trestní oznámení 4 dny po tomto rozhovoru.

Netvrdím, že si bývalý předseda NSS měl schůzku s panem kancléřem nebo s panem prezidentem nahrávat, ale aspoň pořízení zkráceného zápisu ze schůzky proběhnout mělo. Pořizují-li se dnes běžně zápisy z jednání poslanců nebo senátorů, měla by se tato praxe týkat i vrcholných ústavních činitelů. Byli bychom dnes ušetřeni řady dohadů.